PROFESIONÁLNÍ SNÍLKOVSTVÍ

03.04.2017

K tomu, aby den začal krásně, je jednoduchý klíč. V hlavě. Pravda, když se probouzíte do sluncem zalitého dne, je to mnohem jednodušší. Ale když nahodíte od rána pozitivní vlnu, můžete se na ní dost možná nést celý den - s trochou štěstí samozřejmě (nebo pevné vůle nedat některým lidem pěstí). Od rána jsem, kromě řidiče autobusu a paní ve zdravé výživě, promluvila až do poledne jen na kocoura, když jsem mu vysvětlovala, ať se nebojí, že se brzo vrátím. A pak jsem se asi mentálně napojila na kachny v parku, protože se stalo něco, co ještě nikdy. Přišla za mnou kačena s kačerem a to jsem neměla ani jídlo - jen kávu (takže je dost možné, že jsem učinila (r)evoluční objev - kachny taky jedou na kofeinu!). Strávila jsem krásné ráno v parku a užívala si, že nasávám to "déčko", jen v košili a mikině (a bude líp!). Ono vlastně na zimě jsou pozitivní jen tři věci - hory, zimní sporty a volné oblečení, ve kterém nikdo nevidí, jak pomalu a jistě přibíráte.

Před nástupem do vlaku křičí malý klučina pln radosti, že našel korunu (kecal, byla to PĚTIKORUNA)... nějaká slečna si fotí takový ten hnědý kelímek z automatu a koleje v pozadí (nikoho neodsuzuju, dělám to taky - jen ne s tím ošklivým hnědým vroubkovaným kelímkem) a procházím na perón kolem pána v zimní bundě (je blázen on nebo já?). Ve vlaku vedle mě sedí paní a čte si Deník (s Týdnem u nás, protože je středa a vyšlo nové číslo). Na chvilku mnou probleskávají myšlenky, že (ne)dávno ho třeba taky četla cestou vlakem - (ne)dávno, když jsem tam ještě dělala. Četla moje články, prohlížela si mé fotky (jestlipak se jí líbily?!) a teď tady sedí vedle někoho, "koho četla". Větší hloubku by to mělo pravděpodobně spíš kdyby četla knihu, jejíž autorkou bych byla. To by bylo takové milé "Paní, líbí se vám ta kniha?" A paní by pověděla "Ano, je velmi čtivá a zábavná" a já bych řekla "Tak to děkuji. Doufala jsem, že přesně tak o ní budou lidé mluvit" a paní by řekla "To je neuvěřitelné. To jste napsala vy?!?" a zapředly bychom vášnivou debatu a... ale to se nestane, protože nejsem ani vtipná a když už něco napíšu, mám pocit, že ke čtivému textu to má na míle daleko. Ale prý se člověk může vypracovat... tak třeba za pár let, paní.

Každopádně snílkovství mi nikdo nevezme!